Jednorázová povídka č.1

21. srpna 2013 v 10:27 | Hellie |  Stories

Ahoj!

Včera večer jsem přemýšlela, jakou povídku napsat, či o čem ji napsat.
Nic jsem nevymyslela a tudíž jsem si dneska sedla k počítači a zamyslela se a jeden nápad jsem dostala.
Začala jsem psát a vzniklo z toho to, co bude následovat. Snad se vám bude moje první povídka na tomto blogu líbit.
Příjemné čtení!:).

Bylo pochmurné odpoledne pozdě na podzim. V ulicích města už začínala být tma, protože mraky dělaly větší tmu, než byla doopravdy. Stmívalo se brzy. Na náměstí v podloubí stála a hrála. Hrála na housle pomalou, ale příjemnou melodii hodící se k tomuto počasí. Kolem chodili lidé, míjeli ji, nebo se občas zastavili, aby si poslechli pár tonů jejích krásných, oprýskaných hnědých houslí. Dokončila předposlední píseň. Její nejoblíbenější ze seznamu písní, který si vytvořila v hlavě sama pro sebe.
Sejmula housle z ramene, spustila smyčec a rozhlédla se kolem. Její čokoládově hnědé oči se zaostřily na nástěnné hodiny, pověšené na protějším domě. Bylo půl páte odpoledne. Pod podloubím nehrála proto, že by snad neměla kde bydlet, nebo neměla peníze na jídlo. Hrála proto, že ji bavilo přednášet touto formou krásné melodie lidem procházejícím na náměstí. Z přemýšlení ji vytrhl záchvěv studeného větru, který označoval blížící se zimu. Zachumlala se hlouběji do svého kabátku a začala hrát poslední píseň tohoto dne. Píseň nebyla smutná.Byla rychlá a schopná rozveselit kdejakého smutnila. Když dohrála otevřela oči a uviděla před sebou stát postaršího muže, který se na ni díval s velkým zaujetím a zájmem. Mysela si, že na ni kouká kvůli jejím od přírody zrzavým vlasům. Ale když muž začal mluvit, nevěřila tomu, co slyší. ''Dobrý den, jsem hledač talentů ve zdejším divadle a právě se nám na zítřejší večer uvolnilo představení solového houslisty. Pozoruji vás tu už více dní a naše divadlo by bylo moc potěšeno, kdybyste se toho úkolu ujala.''.Hrát v divadle solovou píseň za doprovodu orchestru, byl její sen snad už od malička. Nezbylo jí nic jiného, než souhlasit a doufat, že to vážně bylo doopravdy. Druhý den ráno se probudila a zjistila, že jí za dveřmi jejího malého ale útulného bytu, leží dopis z divadla, ve kterém byly informace kde a kdy má být a co si má obléct. Byla tak šťastná, že se až nemohla dočkat večera. Než si stihla vybrat a připravit šaty, upravit vlasy a trochu se najíst předtím než půjde do divadla byl večer. Přes svoje krásné černé šaty ke kolenům s bílou tylovou mašlí si měla v plánu vzít kabát, který nosila když hrála v podloubí na náměstí. Ustrojila se tedy a vydala se na cestu přes půlku města za jejím snem do divadla. Když dorazila do zákulisí, orchestr byl už připraven a na ní bylo, vybrat si sklatbu, kterou zahraje. Její volba byla jasná. Její nejoblíbenější píseň, která byla v jejím seznamu na předposledním místě. Doprovodné noty pro orchestr stihla vypracovat už včera večer. Rozdala naty orchestru a sama si nechala hlavní part. Vstoupila na podium a rozhlédla se kolem sebe. Hlediště divadla bylo obsazené snad do posledního místa. Osvítil ji reflektor a ona si užívala ten krásný pocit stát na podiu před tolika lidmi. Byla tak nadšená, že uplně zapoměla mít trému. Začala hrát. S orchestrem ta píseň zněla ještě zajimavěji než když ji hrála sama. Ani se nenadála a byl konec. Lidé v hledišti ji pochválili nadšeným potleskem. Uklonila se a s úžasným pocitem odešla zpět do zákulisí. Uslyšela zaklepání na dveře. Otevřela a za nimi stál právě ten muž, který ji sem pozval. Oznámil jí, že pro ni mají trvalé místo v tomto divadle. Byla tak nadšená, že by nejradši skákala. '' Konečně se mi splnil sen.'' pomyslela si a s úsměvem si potřásla rukou s hledačem talentů.

Doufám že se vám povídka líbila. Jaký máte na tu povídku názor? O čem bych měla psát příště?

Zatím Ahoj:).
Vaše Hellie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kikabu kikabu | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 17:38 | Reagovat

Je to moc hezké... ale až skoro neuvěřitelné... nicméně, mě se povídky, kde se objevují různé nástroje líbí.. :) příště by sis mohla vybrat zase nějaký ten nástroj a napsat o něm :)... určitě se na tvém blogu ještě zastavím :) s pozdravem kikabu :)

2 Sonia Sonia | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 19:32 | Reagovat

Krásná povídka. Housle jsou celkově úchvatný nástroj a když na to hraje někdo kdo to opravdu umí, tak je to jsem radost poslouchat. Ty krásné táhlé tóny měnících se melodiích:3

3 Annie Julie Annie Julie | Web | 22. srpna 2013 v 11:22 | Reagovat

Miluju housle a povídka se ti povedla :) máš hezký způsob popis a pěknou slovní zásobu :)

4 Gréti Gréti | Web | 24. srpna 2013 v 10:24 | Reagovat

Krásny príbeh, niet k nemu čo dodať :D
Inak tiež milujem husle, majú to svoje čaro - hlavne keď na ne hrá niekto, kto to vie poriadne :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama